Můj (ne)porod

Teď v sobotu 27.října to bude přesně rok, kdy se narodil náš Daneček.

Těhotenství bylo naprosto ukázkové a já se na porod i těšila :-D Těšila jsem se na tu nesmírnou radost, kdy mi dají malého na břicho a já si budu užívat tu nejkrásnější chvíli v mém životě.

Ovšem tato představa se mi rozplynula na kontrole v 37.týdnu, kdy mi doktor oznámil, že Daneček se neotočil, že je stále zadečkem a už nevěří, že se otočí. Dal nám ještě týden čas do příští kontroly a že podle výsledku se dohodneme na případném císařském řezu. Bylo mi z toho do breku, moc jsem chtěla rodit normálně a Daňulku přemlouvala, ať není tvrdohlavý jako já a honem se otočí! :-)

No samozřejmě se tak nestalo a na další kontrole jsme domluvili můj nástup do nemocnice. Doktor to "naplánoval" přesně na 38.týden - 27. 10. 2011 v 8°°h. Dny ubíhaly a já se psychicky připravovala na svůj (ne)porod. Příjem do nemocnice byl 26. 10. a já ten večer díky nervozitě dlouho nemohla usnout, s přítelem jsme si psali do 1 hod. ráno, kdy jsem už neudržela oči. Kolem 6°° byl budíček, kdy mi měřili ozvy, potom cévkovali, dali klystýr, punčochy, mezitím přijel přítel a my čekali. Doktor ještě zkontroloval polohu malého, ale bohužel se nic nezměnilo, tak šupajdy na sál.

Sedla jsem si tam na to operační lehátko a chtělo se mi brečet, všude pobíhali doktoři, sestry, asistenti a já z toho začala být pěkně vyděšená. Navíc mě čekala epidurální anestezie, protože jsem chtěla být u narození toho našeho drobka při vědomí. No zážitek to byl strašný a při příštím porodu si ho asi pořádně promyslím :-D No ve finále epidural nezabral a já musela být uspaná nadobro.

Přítel byl u (ne)porodu se mnou a já za to byla moc vděčná. Zbytek znám už jen z vyprávění přítele a ve finále jsem byla i ráda, že jsem to prospala. Když Danielka vytahovali, zasekla se jim hlavička a on se zadusil tak, že až ho "vypáčili", museli ho oživovat. Prvně zkoušel porodník, ale Dani se nechytal a já začala krvácet. Tak malého předal dětské doktorce, která se sestrou pokračovala v oživování, už mu chtěli píchat adrenalin, když se Danielek konečně chytil! Pro přítele to byly nejdelší a nejhorší minuty v jeho životě a já bych jim snad z toho lehátka vylítla i s nehybnýma nohama, kdyby jsem byla vzhůru.

Probírání z anestezie bylo strašné, nevěděla jsem kde a proč jsem a snad 10x během minuty jsem se na to přítele ptala, do toho zvracela a strašně se mi motala hlava. Danečka jsem viděla až po 2 hodinách od jeho narození a rázem všechny útrapy porodu byly pryč! Však to všechny znáte! :-)

Stále mě moc mrzí, že jsem doslova prospala první minuty syna, ale pořád si říkám, že hlavní je, že je zdravý a vše v pořádku! Danielek se narodil 27.10.2011 v 8:10 h, císařským řezem s mírami 3.400g a 50cm.

Autorka příběhu od nás získává speciálních 1000 bonus bodů na svůj účet.

Podělte se i vy o svůj příběh a získáte odměnu.

Sledujte naše facebookové stránky pro speciální soutěže o bonus body.